4 – Dřevařství na Šumavě a v Bavorském lese
Vodní elektrárny řadíme mezi tzv. obnovitelné zdroje energie, tzn. že tento zdroj má schopnost své částečné či úplné obnovy. Kromě vodní energie lze takto obdobně získávat třeba energii sluneční, větrnou nebo energii biomasy. Energie vody je dána využíváním stálého vodního koloběhu na Zemi. Vodní elektrárny využívají při výrobě elektrické energie jednak energie potenciální, která závisí na výškovém rozdílu hladin (spádu) a kinetické energie, která závisí na rychlosti vodního proudění. Voda přitékávající do elektrárny předává tyto energie turbíně, která roztočí k ní hřídelí připojený generátor. Mechanická energie rotoru generátoru se působením elektromagnetické energie mění v energii elektrickou.
Výkon turbíny je ovlivněn hlavně spádem toku, průtokem toku a účinností turbíny.
Nejdůležitějším prvkem turbíny je oběžné kolo. Vývoj turbín dal vzniknout několika typům.
Zde v Dlouhé Vsi je použita Francisova turbína, tedy přetlaková turbína s radiálně axiálním prouděním vody přes oběžné kolo. Je to běžná, nejdéle používaná moderní turbína. Dále jsou používány třeba turbíny Kaplanova, Peltonova či Bánkiho. Podle instalovaného výkonu rozdělujeme vodní elektrárny na malé (výkon do 10 MW), jako je ta naše, střední (100 MW) a velké (nad 100 MW). Zdejší elektrárnu můžeme rovněž podle spádu zařadit mezi nízkotlaké, tzn. se spádem do 20 metrů. Dalším atributem možného zařazení elektrárny je její využití vodního toku. Dlouhoveská elektrárna je průtočná a derivační. Tzn. že je zde k vytvoření využívaného spádu použito zkrácení koryta řeky kanálem.
Ke konci roku 2017 bylo v ČR instalováno 1 457 malých vodních elektráren (MVE), z toho přes 1 000 jich přibylo po roce 1989. Celkový výkon těchto elektráren je 351 MW. Jen na řece Otavě, dlouhé 112 kilometrů, bylo zatím postaveno 22 malých vodních elektráren s celkovým výkonem 3,6 MW. Svým instalovaným výkonem 344 kW (reálný výkon 270 kW) je MVE Dlouhá Ves druhou nejvýkonnější a svou roční produkcí 2,166 GWh je dokonce první.
Mezi další části MVE patří přivaděč, většinou tedy kanál přivádějící k turbíně vodu, před turbínou musí být umístěny česle a lapače, které zabraňují vniknutí mechanických nečistot do turbíny, a do původního koryta vracející vodu odpadní kanál.
Jez, který zvyšuje hladinu Otavy a tím odvádí potřebné množství do náhonu (přivaděče) k elektrárně je z větší části tvořen pryžovým válce, naplněným vodou. Zároveň i usměrňuje proud vody do přivaděče. Na začátku náhonu jsou stavidla, která regulují přítok vody a chrání zároveň elektrárnu před velkou vodou. Náhon k vlastní elektrárně je dlouhý 970 metrů. Voda v náhonu se pohybuje rychlostí větší než 3 m/s. Převýšení hladiny náhonu od hladiny Otavy pod elektrárnou je téměř devět metrů. Před vstupem náhonu do objektu elektrárny je instalována šikmá překážka v podobě trámu, který odklání plovoucí předměty nebo v zimě ledy mimo elektrárnu. Další překážkou zabraňující vniknutí větších předmětů do turbíny jsou hrubé česle. Jejich čištění se provádí pomocí hrábí. Bývalá strojovna byla vybavena synchronním generátorem, ta současná má generátor asynchronní. Vedle strojovny je řídící centrum elektrárny, které dodává elektrickou energii např. sousední továrně.