8 – ČLENOVCI TEDY HMYZ A JEMU PODOBNÍ | Region Šumava - Bayerischer Wald

Členovci jsou vůbec nejpočetnějším kmenem živočišné říše. Jak už název napovídá mají členěné tělo. Velikost i funkce jednotlivých článků jsou značně odlišné. Obvykle mají hlavu, hruď (nebo hlavohruď) a zadeček. Mezi členovce patří tradičně vylišované skupiny klepítkatci, stonožkovci, korýši a šestinozí. O jejich vývojových (fylogenetických) vztazích nemají vědci zdaleka jasno, každý systém má své členění a dosti se liší. V dimenzích běžného člověka jsou tyto podkmeny zastoupeny skupinami obecně známé jako pavoukovci, stonožky, korýši a hmyz.

Na stezce podél cesty i jinde se vyskytuje celá řada druhů bezobratlých živočichů. Nejnápadnější jsou druhy velké, barevné, létavé či rychle se pohybující, kterých si člověk může snadno všimnout. Nejčastěji potkáme různobarevné druhy hmyzu – much (dvoukřídlí), brouků, motýlů, vos (blanokřídlí) či kobylek (rovnokřídlí), ploštic. Dále nás nejčastěji upoutají různé druhy pavouků. Některé druhy brouků, motýlů a dalších drobných živočichů je vázána na určitý konkrétní druh rostliny. Například se mohou živit určitým druhem rostliny nebo se jejich larvy mohou vyvíjet v květech pouze jednoho konkrétního druhu. To se projeví např. i v jejich pojmenování. Např. okáč bojínkový, martináč hrušňový, lýkožrout smrkový atd. Některé druhy se na rostlině vyvíjí, pojídají její části, vytváří si v nich úkryt, či dokonce používající je jako past na některé menší druhy.

Podél Hadí stezky potkáme různé druhy brouků (tesaříků, chrobáků, klikorohů, krasců). Také je zde k vidění řada druhů motýlů (hnědásek, perleťovec stříbropásek, bělopásek ...) Zajímavými živočichy jsou např. pavouk maloočka smaragdová. Běžně se můžeme setkat s rovnokřídlým hmyzem ensifera – luční druhy sarančat či kobylky zelené. Jistě nemineme velká hnízda mravenců, kteří jsou velmi zajímavým sociálním hmyzem z čeledi blanokřídlých stejně jako jejich blízcí příbuzní čmeláci, vosy a včely.

V poslední době vyplouvá na povrch problém, na který se dlouho zadělávalo. Nejlépe patrný je na skupině motýlů. Ti starší z Vás si možná uvědomí, kolik motýlů potkávali ze svého mládí a kolik dnes. Ti mladší, nechť si nechají vyprávět. V současnosti je více než polovina ze 150 druhů denních motýlů u nás ohrožena určitým stupněm. Jejich populace slábnou a dochází i k vymírání druhů na určitém území. Příkladem může být okáč skalní, jasoň červenooký či vzácné druhy modrásků. Příčin je několik. Např. klimatické – mírné zimy, kdy se do kukel motýlů dostávají plísně a mění mikroflóru střev. Velmi důležitým jevem je fragmentace (rozpad) dříve souvislejších areálů jednotlivých druhů. V pestré krajině 19. století, kdy každý kousek zemědělské půdy byl obhospodařován jinak, mohly jednotlivé populace „přeskakovat“ z jedné nevhodné lokality na jinou vhodnější. V současnosti, kdy vrcholí trend tvorby uniformních rozsáhlých lánů kukuřice, řepky atp. nemají motýli kam „přeskočit“. Dalším problémem je nastavení některých typů dotací, kdy zemědělec je nucen kosit kompletně celý porost louky v jednom termínu, což opět brání motýlům z jedné části posekané louky přeskočit na nepokosenou a až posekaná část doroste zase zpět. Také úzkostlivé vysekávání městských trávníků a tvorba „anglických“ trávníků pomocí stokrát sekaného placu kolem domu situaci nepřispívá. Přidejme do hry různé pesticidy, insekticidy a máme smrtící koktejl. V krajině dneška jsou od sebe jednotlivé lokality druhů motýlů stále častěji izolovány a velmi špatně dochází k migraci jedinců na okolní stanoviště. Tam, kde jeden druh vyhyne, už nedojde k obnovení populace z jiného zdroje. Ochranářské aktivity se ukazují jako nedostatečné. Výsledkem je, že se naše území stává prosté motýlů a ubývá barevnosti života. Podobná situace je i u dalších skupin bezobratlých.

Druhy členovců kolem stezky:

Chrobák lesní (Anoplotrupes stercorosus)
Tento brouk je na cestách běžně k vidění. Je doma jak v Evropě, tak v Asii až po velkou Čínu. Na jaře si hloubí přes půl metru dlouhé chodby pod exkrementy, na konci chodbičky ukládají mateřskou hrudku exkrementů i dalších organických látek s vajíčky. Ty se vylíhnou, larvy se živí trusem, přezimují a na jaře se přemění na dospělého brouka
http://www.chovzvirat.cz/zvire/1306-chrobak-lesni/

Kobylka zelená (Tettigonia viridissima)
Dravý druh rovnokřídlého hmyzu, který loví velký hmyz. Samci si cvrkáním (stridulací) vymezují své teritorium tak, že třou přední křídla o sebe. Samice mají dlouhé kladélko. Kobylky skvěle skáčou a jsou schopny letu. Díky své zelené barvě jsou ve vegetaci dosti nenápadné.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kobylka_zelen%C3%A1, Buchar et al 1995 (Klíč k určování bezobratlých)

Mravenec lesní (Formica rufa)
Mravenci patří k blanokřídlému hmyzu a jsou tak blízkými příbuznými vos či včel. Stejně jako včely a  vosy mají mravenci velice vyvinuté sociální chování. To se navenek nejvíce projeví stavbou velkých hnízd mravenišť. To bývá pravidelně vystavěno kolem pařezu, kde oplodněná královna založila hnízdo. To bývá pak osídleno po několik desetiletí. Důležitým parametrem pro výstavbu hnízda je míra oslunění. Nejčastěji proto najdeme hnízda mravence lesního na okraji lesa, kde je světla a tím i tepla nejvíce. Pokud je mraveniště ve stínu může mít až 2 m na výšku. Hnízdo bývá rozlehlejší pod zemí než na dní. Také role jednotlivých mravenců je stejně jako u  včel velmi specializovaná. Je zde královna (případně několik královen), která klade vajíčka, z oplodněných se líhnou dělnice (specializované samičky s velkými kusadly se označují jako vojáci) a z neoplodněných samečci, kteří jsou okřídlení. Důležitou roli v mravenčím životě hrají pachové hormony – feromony, které rozhodují o chování celého společenstva. Běžný mravenec se dožívá až úctyhodných deseti let a  mravenčí královna až dvacet let. Samečci krátce po oplodnění samičky hynou. Mravene lesní má zakrnělé žihadlo, a proto, když Vás poštípou, je to vlastně pokousání, do kterého se dostala kyselina mravenčí z jejich zadečků.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mravencovit%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mravenec_lesn%C3%AD

Čmelák zemní (Bomus terestris)
Čmeláci jsou blanokřídlým hmyzem. Stavějí si hnízda v zemi, a to i hlouběji než jeden metr. V hnízdě může být i několik set jedinců, ale přezimuje pouze oplodněná samička, která dá v příštím roce vzniknout další generaci. Jsou to první jarní opylovači rostlin, kteří dokáží létat v  nižších teplotách než včely. Dělnice snášejí pyl a med, který ukládají pro výživu plodu stejně jako včely. Matka bývá největší, samečci se liší pouze tykadly a velikostí. Matky a dělnice mají žihadlo, kterého využívají pouze k obraně hnízda, takže při setkání s čmelákem zachovejte klid, nechtějí Vás bodnout. https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cmel%C3%A1k_zemn%C3%AD