3 – Železná Ruda / Alžbětín
Roku 1842 získal nově postavenou huť v Alžbětíně do pronájmu na čtrnáct let od Franze Xavera Hafenbrädla sklář Peter Ziegler. Zdá se ale, že zde sklárna zde stávala již v dřívější době a v roce 1841 ji nechal Hafenbrädl opravit. Huť získala jméno po tetě Franze Xavera Marii Alžbětě. Kromě vlastní huti si pronajal i budovy přípravny, pánvárny, kyzovny, flusárny, puchru a osmi sklářských domků. Ziegler chtěl, aby se Alžbětín stal základnou jeho nové sklářské firmy, kde bude vyrábět lité sklo. Bohužel však nebyl tak úspěšný, jak si předsevzal. Mezi jednu z prvních potíží patřila nutnost opatřit si úřední povolení k bezcelnímu obchodu se surovým sklem mezi sklárnou v Alžbětíně a Bavorskem. Jeho vyřízení trvalo úředníkům dva roky, a i tak bylo pouze prozatímní. Poté se obchod celkem zdárně rozběhl, na jaře roku 1845 se Zieglerova firma poměrně úspěšně zúčastnila průmyslové výstavy ve Vídni. Podle výrobního katalogu v té době vyrobila asi 2800 q surového skla a zaměstnávala na 300 osob.
Vyráběl bílé palcové sklo a tzv. židovská zrcátka. Brusírnu neměl a sklo vozil do pronajaté brusírny v bavorském Oberfrauen.
V červenci 1845 však prosperující podnik postihla další nepříjemnost – kvůli nedbalosti hlídače dřevěná sklárna zcela shořela. Ziegler se však nevzdal a huť obnovil, dokonce ještě rozšířil, a již v listopadu téhož roku tak Alžbětín opět začal pracovat. Roku 1850 byl Ziegler zvolen starostou Železné Rudy. Také se rozhodl u své sklárny vybudovat moderní továrnu na výrobu litého tabulového skla za pomocí belgických strojů. S přestavbou začal roku 1853, nový způsob výroby byl uveden do provozu v roce 1856 jako v jedné z prvních skláren u nás a čeští spotřebitelé se tak nemuseli spoléhat na dovoz rozměrných tabulových skel z ciziny. Zároveň si nechal prodloužit nájem až do roku 1871. Přestavba se ukázala býti značně finančně náročnou. Na druhou stranu vzbudila mnoho ohlasů v soudobém tisku a Ziegler tak mohl doufat, že se mu investice brzy vrátí. Dluhy však stále narůstaly a v únoru 1858 musel Peter Ziegler zastavit veškerý majetek alžbětínské sklárny svému věřiteli Johannu Liebigovi, podnikateli ze severních Čech. Ani to mu ale ze svízelné situace nepomohlo a na počátku roku 1860 se tak Liebig stává majitelem vídeňského skladu firmy, jehož hodnota byla odhadována na 139 000 zlatých.
Výroba navzdory komplikované finanční situaci vedení stále pokračovala, celkově pod Zieglerem pracovalo asi 1200 osob. V roce 1863 Ziegler přistavuje pokladárnu zrcadel, zároveň se ale i s manželkou dostává do exekuce (dost možná v tom svou roli hrál sám Liebig, který chtěl firmu získat celou). Roku 1864 Ziegler zastavuje provoz celého komplexu v Alžbětíně. Měl v úmyslu ho znovu obnovit, ale v následujícím roce místní pilu a postupně také sklad zrcadel zachvátil požár. Spolu s dosavadními problémy škody z požáru způsobily, že se obnovení provozu pro Zieglera stalo zcela nemožným. Na začátku března byl na Zieglerův majetek konkurz a správcem konkurzní podstaty se stal právě výše zmíněný Johann Liebig.
Johann Liebig obnovil v dubnu 1865 provoz hutě a provoz rozšířil o další dvě pece na lité sklo a třetí huť na foukané tabule. Podařilo se mu vyrovnat všechny dosavadní dluhy sklárny, například 30 000 zlatých, které huť dlužila místnímu panství za dřevo.
V roce 1877 se stává nájemcem alžbětínské huti Zieglerův švagr Franz Schrenk. O rok později chce už stavět novou brusírnu a leštírnu zrcadel, ale plány komplikuje nedostatek palivového dřeva. Šumavským sklárnám začínají konkurovat severočeské sklárny, které k otopu pecí používají uhlí potažmo geberátorový plyn. A tak provoz sklárny je ukončen po smrti Wenzela Schrenka (Franzův syn, zemřel 1905) v roce 1906. Do roku 1929 provozuje Matylda Schenková brusírnu a leštírnu skla.