4 – Špičák / Bumbálka

Naproti chatě Bumbálka stávala Terezina Huť. Patřila ke statku Girglhof. Ten byl na Železnorudsku jedním z nejstarších a nejbohatších dvorů vůbec. Pozemky k němu náležící sahaly až k Čertovu jezeru. Dokonce k němu patřila i polovina samotného jezera, dala mu kdysi i jeho tehdejší název Girglsee. Ke dvoru patřila i kaple sv. Antonína Paduánského. Ve dvoře byla i hospoda. Prvními vlastníky byla rodina Schreinerů, zmiňován je Michael. Název dvora je údajně odvozen od křestních jmen jeho synů. Všichni tři se prý jmenovali Jiří. Když někdy před dvě stě lety Schreinerové vymřeli po meči, vzala si jediná dcera obchodníka Josefa Fuchse, který se později stal i starostou Železné Rudy. Po požáru dvora v roce 1877, který prý způsobila jiskra z okolo projíždějící lokomotivy, byla na místě dřevěného domu, byla postavena zděná budova stojící dodnes. Areál dvora poničilo socialistické hospodaření zemědělského družstva i státního statku.

V roce 1883 postavil nedaleko od dvora Josef Fuchs (1834–1921) sklárnu na výrobu tabulového a zrcadlového skla. Byla snad poslední založenou šumavskou sklárnou. V té době měl již se sklářství zkušenosti, neboť byl nájemcem Pamferovy Hutě. Huť dostala jméno po Fuchsově manželce Terezii. Ležela na pravém břehu Jezerního potoka. Na huti byla jen jedna pec na regenerativní otop s osmi pánvemi. Fux zaměstnával do třiceti sklářů a dělníků. Na huti se dlouho nepracovalo. Provoz nemohl konkurovat severočeským sklárnám, vytápěným uhlím. Někdy se uvádí, že pracovala pouhé dva roky. Poté měl být sklářský provoz nahrazen pilou. První požár ještě přežila, ale druhý, na sklonku roku 1892, již ne. Na jaře o rok později byl stržen i komín, zachycený ještě stojící na fotografii Jindřicha Eckerta.

Dodnes jsou zde patrné hutní pozůstatky, zejména sopouch pece se ztuhlou sklovinou.

Mapa