12 – Kvilda / Hraběcí Huť (Grafenhütte)
Původní sklárna je zde uváděna již za Malovců, majitelů zdíkovského panství, v roce 1794, vedle již stojící flusárny (tak se označovala výrobna potaše – uhličitanu draselného, jedné ze surovin potřebných při výrobě skla) na pravém břehu Vltavy. V soupisu obyvatel z roku 1802 je místo jmenováno jako „Neue Hütte – Graffen Hütte“ a žilo zde šest dospělých a sedm dětí. Jako sklářský mistr zde působil Simon Gattermayer, tehdy pětatřicetiletý. Vyrábělo se zde broušené zrcadlové sklo a rovněž duté sklo. V soupisu z následujícího roku je místo označováno jako „Graffenhütte am der Moldau“ (Hraběcí Huť nad Vltavou). V témže roce přešlo vlastnictví huti na nového majitele panství, c. k. plukovníka Jakuba barona Wimmera. Přibližně v této době se jejím nájemcem stal Engelhard Enz a byla známa pod jménem Aussergefildglasshütte. Huť byla vyhašena pravděpodobně již roku 1810. V polovině 19. století byl provoz obnoven. Zdá se, že byl roku 1870 na rok přerušen, a v roce 1871, po kalamitě vedoucí k výraznému snížení cen dřeva, znovu obnoven Johannem Kralikem – jedním ze synů Wilhelma Kralika, pokračovatele významného sklářského podniku rodu Meyrů pod značkou Meyr‘s Neffe. Johann spolu se svým bratrem Heinrichem spravoval pod značkou Wilhelm Kralik Sohn také sklárny v Lenoře a Arnoštově. Na obnovení Hraběcí Hutě se podíleli také obchodníci Michl Roth a Josef Strunz, který ji po roce 1875 vedl sám. Huť se orientovala především na výrobu tabulového skla.
Po Strunzovi přešla huť roku 1880 pod firmu Johann Lötz Witwe z Klášterského Mlýna (Klostermühle), jejímž majitelem byl v té době Max rytíř Spaun, a která později nabyla celoevropské proslulosti pro své mimořádně zdařilé secesní sklo. Produkce tabulového skla byla rozšířena také o výrobu dutého skla. Huť se bohužel v průběhu svého fungování potýkala s nejrůznějšími problémy, a proto byl pravděpodobně po ukončení platnosti nájemní smlouvy roku 1888 její provoz zcela zastaven. Budova však našla své další využití – po velkém požáru Kvildy v roce 1889 bylo její stavební dřevo použito na výstavbu provizorní kaple.