14 – Borová Lada / Chalupská slať / Teplá Vltava



Slať se rozkládá na ploše 137 hektarů, na pravém břehu Vydřího potoka. Vyjma naučné stezky je veřejnosti nepřístupná. Odhadovaný objem rašeliny je 2 miliony m3. Průměrná mocnost rašelinné vrstvy je 1,9 m, maximální kolem sedmi metrů.

Naučná stezka, která slatí prochází, je vybavena informačními tabulemi. Po cca 220 metrech je zakončena vyhlídkovou plošinou, odkud se nabízí výhled největší rašelinné jezero v ČR. Místo bylo v minulosti narušeno ruční těžbou rašeliny. První záznamy o těžbě spadají do druhé poloviny devatenáctého století. Po vysušení sloužila coby stelivo, později jako topivo v domácnostech i sklárně.

Ve velkém se začala rašelina z Chalupské slatě těžit po vybudování františkovské papírny v roce 1895. Ruční způsob těžby se nazýval borkování a prováděla se pomocí zvláštní lopatky (želízko). Vyříznutá cihla, zvaná borka, měla velikost 10 cm x 10 cm x 45 cm.

Rašelina se těžila většinou osm týdnů před žněmi. Těžba mnohdy z hloubky až tří metrů byla nejtěžší. Poté se vypíchávaly, rovnaly a sušily borky. Při této činnosti často pomáhaly děti a ženy. Práce byla placena v úkolu. Suché borky byly odváženy místními chalupníky volskými povozy, v zimě i na saních.

Po vyrýpnutí borky byly tyto odváženy trakaři k vysušení. Poté je povozníci odváželi do místa, kde se rašelinou topilo. Těžba měla původně zničit celé rašeliniště, počítalo se i s odvodněním jezírka slatě, ale naštěstí se záměry nepodařilo uskutečnit. Důvodem byla hospodářské krize. Omezeně byla těžba prováděna dále až do roku 1947. Tentýž rok, při dlouhotrvajícím suchu, slať vyhořela. Rašelina hoří i pod povrchem, takže rašelinistě doutnalo několik měsíců. Zřízením CHKO Šumava v roce 1963 byla hrozba další těžby zažehnána. O 11 let později byl zbudován k jezeru poválkový chodník. Od roku 1991 spadá Chalupská slať do I. zóny národního parku.

Chalupská slať představuje přechodný typ mezi údolními vrchovišti vytvořenými podél Vltavy a Křemelné a horskými vrchovišti z náhorní plošiny Šumavských plání. Osobitý ráz získala Chalupská slať díky tomu, že se vyvíjela na okraji Šumavských plání v nižší nadmořské výšce, s menšími ročními srážkami, vyššími průměrnými teplotami a za poněkud odlišných hydrologických poměrů v údolí.

Cestou k jezírku jsou vidět rozsáhlé snížené plochy bez klečových porostů zničených při těžbě rašeliny. Vegetace narušených ploch se postupně obnovuje, plocha zarůstá řídkým náletem břízy pýřité s vtroušeným smrkem a borovicí lesní.

Na plovoucích ostrůvcích se vyskytuje řada vzácných druhů rostlin, např. blatnice bahenní, ostřice chudá a rosnatka okrouhlolistá, na okrajích jezírka pak suchopýr úzkolistý. Na vlastním rašeliništi najdeme klikvu bahenní, kyhanku sivolistou, šichu černou, černýš luční a suchopýr pochvatý.
V keřovém patře se zde vyskytují kříženci mezi borovicí blatkou a klečí. Právě jejich přítomností se také liší šumavská rašeliniště od těch na dalekém severu.

Mapa