2 – Losenický systém
Části Losenického systému se střídáním pravotočivé a levotočivé zatáčky dvou impozantních souběžných kolejí patří k nejpůsobivějším pozůstatkům Zlaté stezky na českém území. Zlatá stezka se v těchto místech vyšplhala z údolí Losenice až do výše 700 metrů a v táhlém oblouku jižním směrem začala srovnávat svůj směr se směrem mohutného horského hřbetu, stoupajícího od Rejštejna ke Zhůří. Šíře této cesty tu obnáší 3 metry u země a téměř 8 metrů na vrcholu náspů, které ční až 5 metrů nad vlastní cestou.
Specifikem Losenického systému je okolnost, že jeho cesty procházely územím s mimořádnou koncentrací dolování a těžby drahých kovů. Komunikace tu byla určitě kromě obvyklého solního obchodu využívána také jako spojnice a exportní cesta těchto důlních aktivit.
Okolí, příroda, osobnosti, události
Obchod na zlaté cestě provozovali tzv. soumaři. Zpravidla se jednalo o sedláky, kteří si takto přivydělávali ke své hlavní činnosti. Z poloviny 16. století pochází první podrobné zprávy o podvodech, který se dopouštěli soumaři. Aby se vyhnuli zaplacení ungeltu a poplatků spojených s ubytováním v Kašperských Horách, za Kozími hřbety sjížděli přímo k Rejštejnu a dál do vsí podél Otavy směrem na Sušici, kde dovezenou sůl prodávali a přijímali další zboží jako protináklad. Jedna taková odbočka na tzv. zakázanou cestu byla v horním úseku Losenického systému.
Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty
V letech 2001 a 2002 byl systém geodeticky zaměřen, fotograficky zdokumentován a rovněž prozkoumán detektorem kovů. Výsledkem byl poměrně velký počet železných předmětů (42 kusů) značného časového rozptylu od součástí uniformy příslušníka zbraní SS z konce 2. světové války až po tradiční nálezy středověkých podkov, dokládajících použití koní v tomto prostoru. Soubor lze jako celek datovat spíše do raně novověkého období, nechybí však i některé indicie ukazující na vrcholný středověk.