3 – Zhůřský systém
V hlubokých lesích horského hřebenu, který stoupá na jih od osady Kozí Hřbet až k horské planině se zaniklou osadou Zhůří, se skrývá rozsáhlý Zhůřský systém pozůstatků kašperskohorské větve Zlaté stezky. Jedná se o jeden z nejvýše položených systémů na českém území; jeho početné úvozové cesty prakticky bez ustání stoupají z nadmořské výšky 900 metrů až po Huťskou horu do výše přes 1100 metrů.
Středověcí soumaři se zde museli pohybovat v těchto polohách nezřídka za extrémních klimatických podmínek. Vysoký sníh, mlhy, deště a citelné chladno zde nejsou výjimkou, proto si dávní obchodníci a jejich stateční koníci, kteří transportovali těžké náklady především v obdobích od podzimu do jara, zaslouží náš obdiv a úctu.
Poloha systému předurčila jeho mimořádnou dochovanost, neboť v těchto výškách nemohla být lidská činnost nikdy tak intenzivní jako v nižších polohách.
Od louky zvané Flusárna směrem na Horskou Kvildu se táhne nejzápadnější ústřední úvozová cesta, která je na začátku velmi impozantní – až 4 metry hluboká a několik metrů široká, místy se stopami dláždění a s krásně vykrouženými zatáčkami. Byla zjevně užívána i po zániku Zlaté stezky a dnes jí vede zelená turistická značka.
Okolí, příroda, osobnosti, události
Původní ráz Šumavy tvořily rozsáhlé lesní plochy s převážně lesnatými horizonty, tvořenými hladinou korun listnáčů, nad kterými čněly do výše smrky, jedle, případně jejich souše. Lesní půda byla pokryta mohutnými vrstvami opadu a tlejících kmenů a větví.
V současné době tvoří na území Národního parku Šumava smrk cca 70 % (v přírodních lesích cca 40 %), buk 8 % (v přírodních 35 %), jedle 9 % (v přírodních 15 %), borovice 4 %, olše 2 %, klen, bříza, jilm kolem 1 %.
Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty
V roce 2003 byl proveden průzkum Zhůřského systému pomocí detektoru kovů. Výsledkem byl soubor několika desítek železných předmětů, z nichž bylo pro uchování vybráno a zkonzervováno 25 předmětů, což je třetí nejvyšší počet ze všech dosud zkoumaných systémů české části Zlaté stezky. Většinou se jedná o podkovy soumarských koní. Další nálezy dokládají používání povozů – řetězy, závlačky apod.
Středověcí soumaři se zde museli pohybovat v těchto polohách nezřídka za extrémních klimatických podmínek. Vysoký sníh, mlhy, deště a citelné chladno zde nejsou výjimkou, proto si dávní obchodníci a jejich stateční koníci, kteří transportovali těžké náklady především v obdobích od podzimu do jara, zaslouží náš obdiv a úctu.
Poloha systému předurčila jeho mimořádnou dochovanost, neboť v těchto výškách nemohla být lidská činnost nikdy tak intenzivní jako v nižších polohách.
Od louky zvané Flusárna směrem na Horskou Kvildu se táhne nejzápadnější ústřední úvozová cesta, která je na začátku velmi impozantní – až 4 metry hluboká a několik metrů široká, místy se stopami dláždění a s krásně vykrouženými zatáčkami. Byla zjevně užívána i po zániku Zlaté stezky a dnes jí vede zelená turistická značka.
Okolí, příroda, osobnosti, události
Původní ráz Šumavy tvořily rozsáhlé lesní plochy s převážně lesnatými horizonty, tvořenými hladinou korun listnáčů, nad kterými čněly do výše smrky, jedle, případně jejich souše. Lesní půda byla pokryta mohutnými vrstvami opadu a tlejících kmenů a větví.
V současné době tvoří na území Národního parku Šumava smrk cca 70 % (v přírodních lesích cca 40 %), buk 8 % (v přírodních 35 %), jedle 9 % (v přírodních 15 %), borovice 4 %, olše 2 %, klen, bříza, jilm kolem 1 %.
Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty
V roce 2003 byl proveden průzkum Zhůřského systému pomocí detektoru kovů. Výsledkem byl soubor několika desítek železných předmětů, z nichž bylo pro uchování vybráno a zkonzervováno 25 předmětů, což je třetí nejvyšší počet ze všech dosud zkoumaných systémů české části Zlaté stezky. Většinou se jedná o podkovy soumarských koní. Další nálezy dokládají používání povozů – řetězy, závlačky apod.
Nálezy dalších kovových předmětů v úseku Zhůřského systému