10 – Bučina a Kašperskohorská větev Zlaté stezky za hranicí
Bučina a Kašperskohorská větev Zlaté stezky na Pasovsku
V těchto místech staletá komunikace Zlatá stezka kašperskohorská opouštěla české území a po můstku přetínající hraniční potok pokračovala směrem k dnešní obci Finsterau. Dále za hranicí již Zlatá stezka pokračovala do Pasova po území pasovského biskupství.
Od samého počátku to byla právě Zlatá stezka, která tvořila osu a životadárnou tepnu tohoto území, jehož krajina se od dominantního horského hřebenu Šumavy postupně svažovala malebnou pahorkatinou až k širokému údolí Dunaje. Od počátku 13. století se teritoriální státeček pasovských biskupů zařadil do pestré mozaiky územních útvarů středověké římské říše a biskupové mu vládli jako zeměpáni až do roku 1803.
V těchto místech staletá komunikace Zlatá stezka kašperskohorská opouštěla české území a po můstku přetínající hraniční potok pokračovala směrem k dnešní obci Finsterau. Dále za hranicí již Zlatá stezka pokračovala do Pasova po území pasovského biskupství.
Od samého počátku to byla právě Zlatá stezka, která tvořila osu a životadárnou tepnu tohoto území, jehož krajina se od dominantního horského hřebenu Šumavy postupně svažovala malebnou pahorkatinou až k širokému údolí Dunaje. Od počátku 13. století se teritoriální státeček pasovských biskupů zařadil do pestré mozaiky územních útvarů středověké římské říše a biskupové mu vládli jako zeměpáni až do roku 1803.
Nejstarší mapa Zlaté stezky z r. 1520
Okolí, příroda, osobnosti, události
Bývalá nejvýše položená šumavská osada (1162 m n. m.) byla založena ve druhé polovině 18. století. Jedná se současně o nejdeštivější šumavské místo – ročně zde spadne 1600 mm srážek.
Vegetace se v našich končinách stabilizovala před cca 3000 lety. Pro Šumavu jsou typické smíšené horské lesy, především tzv. květnaté či horské acidofilní bučiny. Stromové patro je zde zastoupeno hlavně bukem, jedlí a smrkem. Od výšky cca 1200 m n. m. jsou přirozené horské smrčiny.
V keřovém patru převládá zimolez a lýkovec. Velmi bohaté bylinné patro je zastoupeno např. kyčelnicí, žindavou, řeřišnicí, svízelem atd.
Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty
Osada byla založena v 18. století v hlubokých bukových lesích zdíkovského panství Malovců z Chýnova až po zániku Zlaté stezky. Její obyvatele živil především les a životní podmínky tu byly velmi tvrdé.
Po roce 1865 spojila Bučinu s Kvildou nová silnice, která sem s počínajícím rozvojem turistiky přivedla nové návštěvníky. Kromě hlubokých lesů a nedalekých pramenů Vltavy je lákal i krásný rozhled. Podle nejen starých turistických průvodců je z Bučiny nejkrásnější výhled na Alpy – v zimě za mrazivého rána, těsně před východem slunce.
Bývalá nejvýše položená šumavská osada (1162 m n. m.) byla založena ve druhé polovině 18. století. Jedná se současně o nejdeštivější šumavské místo – ročně zde spadne 1600 mm srážek.
Vegetace se v našich končinách stabilizovala před cca 3000 lety. Pro Šumavu jsou typické smíšené horské lesy, především tzv. květnaté či horské acidofilní bučiny. Stromové patro je zde zastoupeno hlavně bukem, jedlí a smrkem. Od výšky cca 1200 m n. m. jsou přirozené horské smrčiny.
V keřovém patru převládá zimolez a lýkovec. Velmi bohaté bylinné patro je zastoupeno např. kyčelnicí, žindavou, řeřišnicí, svízelem atd.
Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty
Osada byla založena v 18. století v hlubokých bukových lesích zdíkovského panství Malovců z Chýnova až po zániku Zlaté stezky. Její obyvatele živil především les a životní podmínky tu byly velmi tvrdé.
Po roce 1865 spojila Bučinu s Kvildou nová silnice, která sem s počínajícím rozvojem turistiky přivedla nové návštěvníky. Kromě hlubokých lesů a nedalekých pramenů Vltavy je lákal i krásný rozhled. Podle nejen starých turistických průvodců je z Bučiny nejkrásnější výhled na Alpy – v zimě za mrazivého rána, těsně před východem slunce.
Bučina v 1. pol. 20. století
V r. 1911 zde žilo ve 37 domech 347 obyvatel, z nichž 8 používalo
češtinu jako svůj hlavní jazyk, ostatní byli německého původu. Fungovaly
zde hotely, spořitelna, stanice finanční stráže, německá škola a od r.
1937 také česká.
Kaplička z roku 1891 byla po r. 1891 obnovena za pomoci bývalých obyvatel Bučiny.
Kaplička z roku 1891 byla po r. 1891 obnovena za pomoci bývalých obyvatel Bučiny.