1 – Horská Kvilda a Zlatá cesta ve středověku

V prvních staletích existence Zlaté stezky i Zlaté cesty nebyl prostor kolem dnešní Horské Kvildy trvale osídlen a soumarské karavany tu procházely nedohlednými a pustými hvozdy, které je provázely již od posledních obydlených míst na pasovském resp. bavorském území. Až v průběhu 16. století vznikl na tomto místě dvůr, který mohl soumarům poskytnout určité zázemí. Po třicetileté válce tu již stály nejméně čtyři domy obývané rodinami Martina Švorce, Zikmunda Švarce, Jiříka Stace a Jakla Mukensaumba. Všichni čtyři byli soumary, kteří „handlovali v rozličných věcech do Bavor a tím se živili“.

V prostoru Horské Kvildy se s Kašperskohorskou větví Zlaté stezky spojovala další středověká obchodní cesta – tzv. Zlatá cesta (Goldene Straße). Procházela stejnou krajinou přes střední Šumavu a měla podobné osudy i podobné využití a strukturu přepravovaného zboží. Na rozdíl od Zlaté stezky byla mladší a politicky i hospodářsky byla provozována bavorským vévodstvím.

Zlatá cesta vedla z Pasova přes Hals, Grafenau, Sankt Oswald a Waldhäuser (soumarské odpočívadlo, vzniklé v 17. století) do hlubokých lesů pod horou Luzný a dále, již na českém území, do prostoru pozdějších osad Filipova Huť a Horská Kvilda, kde se napojovala na Kašperskohorskou větev Zlaté stezky. Společně potom pokračovaly přes Zhůří a Kozí Hřbet do Kašperských Hor. Ochranu Zlaté cesty zabezpečovalo na bavorské straně město Grafenau a na české straně hrad Kašperk nad Kašperskými Horami.

Okolí, příroda, osobnosti, události

Četná a rozsáhlá rašeliniště a mokřady jsou na některých místech Šumavy převažujícím pokryvem, což je u nás velmi neobvyklé. Proto je zdejší voda zabarvena do charakteristické hnědorezavé barvy, a to ještě i daleko v podhůří.

Vzhledem k hydrogeologickým vlastnostem podloží, které jsou nezbytnou podmínkou pro vznik mokřadních společenstev, je velká část území Národního parku Šumava pramennou oblastí s velkým potenciálem k akumulaci srážkových vod. Tento fakt významně ovlivňuje režimy vodních toků časti daleko pod vlastním pohořím, což je z hlediska povodňových režimů velmi důležité.

Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty

Postupně kolem prvních stavení začala vyrůstat horská osada, která spadala pod panství města Kašperských Hor a v roce 1790 čítala 19 domů. Na sklonku poddanského a vrchnostenského období v ní v roce 1840 žilo 390 obyvatel v 43 domech. Byla tu filiální škola, 2 mlýny a pila a kolem na rozsáhlé planině samé louky a pastviny. Církevně byla Horská Kvilda přifařena k  nedaleké Kvildě.

Socha lyžařky naproti hotelu Rankl se zazděnými zlomky středověké keramiky na podstavci
Dnes patří Horská Kvilda k našim nejchladnějším místům. Teploty pod bodem mrazu se tu díky mrazivé kotlině dají naměřit i v letních měsících.

Vedle nově zrekonstruovaného Polaufova hostince (dnešní hotel Rankl) se zde zachovalo několik cenných staveb, např. dům s polovalbovou střechou a zvoničkou v Horním Antyglu při východním úpatí hory Sokol.

Mapa