3 – Filipova Huť a Zlatá cesta ve středověku
Přes pláň mezi dnes roztroušenými chalupami obce Filipova Huť směřovala ve středověku trasa Zlaté cesty zpět k silnici Modrava – Kvilda. Vzhledem k terénu se zde žádné pozůstatky nedochovaly. Trasa Zlaté cesty odbočuje u dnešního pensionu Rendlová do lesa „Preisleithe“ a vede dále k Modravě.
Po Zlaté cestě proudila od 2. poloviny 14. století podobná skladba zboží jako po sousední pasovské Zlaté stezce – z jihu přes Pasov do Čech sůl a luxusní zboží z jihu (koření, vína, látky, zbraně atd.), ale také v sudech slanečci z hansovních měst v Pobaltí. Z Čech na jih to bylo především obilí a potravinářské suroviny a produkty (slad, chmel, sýry, sádlo, lůj atd.). Celní a mýtní poplatky přinášely zisk do pokladny zeměpána, bavorského vévody, ale i osadám na trase. Jako na všech tehdejších cestách to lákalo nekalé živly a docházelo k loupežným přepadům; např. v roce 1402 byl na Zlaté cestě přepaden jeden pražský kupec.
Okolí, příroda, osobnosti, události
Šumavské pláně
Tento geomorfologický podcelek ve střední části Šumavy je považován za jeden nejstarších zbytků paleoreliéfu Evropy. Důvodem jeho dochování je odlehlost od hlavní evropské erozní báze.
Mají charakter ploché hornatiny – zarovnaný povrch zabírající plochu asi 450 km²[2] se zde zachoval díky tomu, že sem dosud nepostoupila eroze vodních toků. Do neobvyklé výškové polohy (nad 1000 m n. m.) byl vysunut vrásno-zlomovými pohyby. Nad popsaný peneplén (parovinu) vyčnívají do výše přes 1200 m oblé vrcholky – suky (skalní výběžky), odlehlíky (zbytek denudovaného vyššího reliéfu v rozvodních částech terénu, který vyčnívá nad okolní zarovnaný povrch a před fluviální erozí ho ochránila jeho odlehlá poloha). Údolí jsou zde většinou mělká a otevřená, často vyplněná rašeliništi. Více rozčleněn je pouze severní okraj plání – především Svojšská hornatina, kterou rozčleňují kaňony Vydry a Křemelné.
Po Zlaté cestě proudila od 2. poloviny 14. století podobná skladba zboží jako po sousední pasovské Zlaté stezce – z jihu přes Pasov do Čech sůl a luxusní zboží z jihu (koření, vína, látky, zbraně atd.), ale také v sudech slanečci z hansovních měst v Pobaltí. Z Čech na jih to bylo především obilí a potravinářské suroviny a produkty (slad, chmel, sýry, sádlo, lůj atd.). Celní a mýtní poplatky přinášely zisk do pokladny zeměpána, bavorského vévody, ale i osadám na trase. Jako na všech tehdejších cestách to lákalo nekalé živly a docházelo k loupežným přepadům; např. v roce 1402 byl na Zlaté cestě přepaden jeden pražský kupec.
Okolí, příroda, osobnosti, události
Šumavské pláně
Tento geomorfologický podcelek ve střední části Šumavy je považován za jeden nejstarších zbytků paleoreliéfu Evropy. Důvodem jeho dochování je odlehlost od hlavní evropské erozní báze.
Mají charakter ploché hornatiny – zarovnaný povrch zabírající plochu asi 450 km²[2] se zde zachoval díky tomu, že sem dosud nepostoupila eroze vodních toků. Do neobvyklé výškové polohy (nad 1000 m n. m.) byl vysunut vrásno-zlomovými pohyby. Nad popsaný peneplén (parovinu) vyčnívají do výše přes 1200 m oblé vrcholky – suky (skalní výběžky), odlehlíky (zbytek denudovaného vyššího reliéfu v rozvodních částech terénu, který vyčnívá nad okolní zarovnaný povrch a před fluviální erozí ho ochránila jeho odlehlá poloha). Údolí jsou zde většinou mělká a otevřená, často vyplněná rašeliništi. Více rozčleněn je pouze severní okraj plání – především Svojšská hornatina, kterou rozčleňují kaňony Vydry a Křemelné.
Geomorfologie Šumavy – Šumavské pláně
Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty
Filipova Huť získala svůj název po majiteli prášilského panství hraběti Filipovi Kinském. Byla jednou z poddanských vesnic na statku Prášily. Je situována na široké náhorní pláni v nadmořské výšce 1093 m n. m. orámované v dáli krásně viditelnými pásmy Šumavy a Bavorského lesa s dvěma dominantními vrcholky Roklanu. Filipova Huť je naším nejvýše položeným sídelm. V roce 1785 zde byla postavena sklářská huť na výrobu dutého skla a kolem ní postupně vznikla osada. Po zániku huti na konci 18. století se zde usadili dřevaři. Po dokončení Vchynicko-tetovského kanálu v roce 1800 bylo v osadě postaveno 17 domků pro rodiny dřevorubců.
Filipova Huť získala svůj název po majiteli prášilského panství hraběti Filipovi Kinském. Byla jednou z poddanských vesnic na statku Prášily. Je situována na široké náhorní pláni v nadmořské výšce 1093 m n. m. orámované v dáli krásně viditelnými pásmy Šumavy a Bavorského lesa s dvěma dominantními vrcholky Roklanu. Filipova Huť je naším nejvýše položeným sídelm. V roce 1785 zde byla postavena sklářská huť na výrobu dutého skla a kolem ní postupně vznikla osada. Po zániku huti na konci 18. století se zde usadili dřevaři. Po dokončení Vchynicko-tetovského kanálu v roce 1800 bylo v osadě postaveno 17 domků pro rodiny dřevorubců.