4 – Pozůstatky Zlaté cesty nad Modravou
Trasa Zlaté cesty odbočuje u dnešního pensionu Rendlová ve Filipově Huti do lesa „Preisleithe“ a vede dále k Modravě. Hned na počátku lesa se dochovaly její pozůstatky – zřetelná, mírně vyhloubená úvozová cesta, která nepřetržitě pokračuje až k severovýchodnímu okraji Modravy v délce cca 1250 m. V západní polovině se k ní připojuje druhá kolej a na jednom místě je mezi oběma kolejemi dochovaná spojka a v závěrečné části před Modravou se objevují náznaky i dalších kolejí.
Pozůstatky Zlaté cesty nad Modravou
Trasa Zlaté cesty těsně míjí moderní rezidenční objekt severovýchodně
nad Modravou a ústí těsně před okrajem Modravy na silnici od Kvildy a
Filipovy Huti. Nedaleko odtud je vpravo je na výrazné skalce moderní
betonový kříž (nad Klostermannovou chatou).
Husitské války na počátku 15. století a následné dlouholeté nepokoje v pohusitské a poděbradské době ochromily rozvíjející se obchod na Zlaté cestě. Bavorsko-české pomezí se stalo svědkem nesčetných ozbrojených a krvavých přeshraničních sporů neklidné západočeské šlechty a podmínky pro dopravu a dálkový obchod se výrazně ztížily. Na východ odtud toho využili mocní katoličtí magnáti Rožmberkové a významné královské město České Budějovice a značnou část solního i dalšího obchodu převedli z pasovské Zlaté stezky a z bavorské Zlaté cesty na svá území v povodí Vltavy od Vyššího Brodu po Budějovice. K významnějšímu oživení provozu na Zlaté cestě a Zlaté stezce došlo potom až v průběhu 16. století.
Okolí, příroda, osobnosti, události
Člověk a druhová pestrost Šumavy
Svoji kolonizační činností zvýšil člověk na Šumavě celkovou druhovou bohatost tím, že část území odlesnil a využíval je jako pole, louky a pastviny. Svým obhospodařováním tak umožnil rozšíření a existenci nelesních druhů, které často zformovaly místně nepůvodní, ale jinak přírodovědně hodnotná společenstva. Jedná se především o různé druhy lučních formací. Tyto bezlesé luční formace s různou potřebou a úrovní managementu mají zásadní význam pro zachování současné druhové diverzity Národního parku Šumava. To je z botanického hlediska základní východisko, ze kterého se musí odvíjet základní filozofie celého plánu péče o tato výjimečná území.
Husitské války na počátku 15. století a následné dlouholeté nepokoje v pohusitské a poděbradské době ochromily rozvíjející se obchod na Zlaté cestě. Bavorsko-české pomezí se stalo svědkem nesčetných ozbrojených a krvavých přeshraničních sporů neklidné západočeské šlechty a podmínky pro dopravu a dálkový obchod se výrazně ztížily. Na východ odtud toho využili mocní katoličtí magnáti Rožmberkové a významné královské město České Budějovice a značnou část solního i dalšího obchodu převedli z pasovské Zlaté stezky a z bavorské Zlaté cesty na svá území v povodí Vltavy od Vyššího Brodu po Budějovice. K významnějšímu oživení provozu na Zlaté cestě a Zlaté stezce došlo potom až v průběhu 16. století.
Okolí, příroda, osobnosti, události
Člověk a druhová pestrost Šumavy
Svoji kolonizační činností zvýšil člověk na Šumavě celkovou druhovou bohatost tím, že část území odlesnil a využíval je jako pole, louky a pastviny. Svým obhospodařováním tak umožnil rozšíření a existenci nelesních druhů, které často zformovaly místně nepůvodní, ale jinak přírodovědně hodnotná společenstva. Jedná se především o různé druhy lučních formací. Tyto bezlesé luční formace s různou potřebou a úrovní managementu mají zásadní význam pro zachování současné druhové diverzity Národního parku Šumava. To je z botanického hlediska základní východisko, ze kterého se musí odvíjet základní filozofie celého plánu péče o tato výjimečná území.
Šumavské luční formace v údolí Křemelné
Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty
Nedaleko odtud vpravo je na výrazné skalce moderní betonový kříž, který by mohl být nástupcem kříže, který ve svém popisu Zlaté cesty zmiňuje A. Brzorád. V létě 1882 tento schwarzenberský lesní geometr prošel českou část Zlaté cesty mezi zemskou hranicí a Horskou Kvildou, přičemž své poznatky publikoval. A. Brzorád vystihl základní a charakteristický rys středověkých cest v náročném horském terénu. Je tím myšlena především snaha vyhnout se mokřinatým a vlhkým (podmáčeným) místům a to i za cenu obtížných strmých stoupání.
Nedaleko odtud vpravo je na výrazné skalce moderní betonový kříž, který by mohl být nástupcem kříže, který ve svém popisu Zlaté cesty zmiňuje A. Brzorád. V létě 1882 tento schwarzenberský lesní geometr prošel českou část Zlaté cesty mezi zemskou hranicí a Horskou Kvildou, přičemž své poznatky publikoval. A. Brzorád vystihl základní a charakteristický rys středověkých cest v náročném horském terénu. Je tím myšlena především snaha vyhnout se mokřinatým a vlhkým (podmáčeným) místům a to i za cenu obtížných strmých stoupání.