7 – Březník a pozůstatky Zlaté cesty
Dosavadní výzkum ukázal, že se Zlatá cesta v úseku od Horské Kvildy po Březník dochovala v reprezentativních a vcelku rovnoměrně rozložených pozůstatcích prakticky po celé délce trasy.
Poblíž Březníku Zlatá cesta sledovala těsně nebo v nevelké vzdálenosti dnešní silničku a takto vystoupala až na vrcholovou planinu kóty 1258. Na jejím jižním okraji se před okrajem lesa nachází zřetelný úvoz, zprvu porostlý trávou a později přecházející do lesa. Začíná tu další pozůstatek Zlaté cesty, který se klikatí západně od dnešní cesty dolů směrem na Březník a je velmi výrazný a krásně zřetelný s vykrouženými zatáčkami a hlubokou ústřední kolejí, jejíž dno je pokryto mechem. Koridor trasy je místy pokryt padlými stromy, větvemi a klestím. Pozůstatek je dlouhý asi 550 m a ústí na jižním okraji lesa do svažité louky asi 180 m severozápadně od hájovny Březník. V této louce se vytrácí, ale jeho konec směřuje ke konci silničky Březník – Modrava v údolí Luzenského potoka. Zlatá cesta pak pokračovala obočím pod Březnickým lesem a úbočím Špičníku k Modrému sloupu.
Poblíž Březníku Zlatá cesta sledovala těsně nebo v nevelké vzdálenosti dnešní silničku a takto vystoupala až na vrcholovou planinu kóty 1258. Na jejím jižním okraji se před okrajem lesa nachází zřetelný úvoz, zprvu porostlý trávou a později přecházející do lesa. Začíná tu další pozůstatek Zlaté cesty, který se klikatí západně od dnešní cesty dolů směrem na Březník a je velmi výrazný a krásně zřetelný s vykrouženými zatáčkami a hlubokou ústřední kolejí, jejíž dno je pokryto mechem. Koridor trasy je místy pokryt padlými stromy, větvemi a klestím. Pozůstatek je dlouhý asi 550 m a ústí na jižním okraji lesa do svažité louky asi 180 m severozápadně od hájovny Březník. V této louce se vytrácí, ale jeho konec směřuje ke konci silničky Březník – Modrava v údolí Luzenského potoka. Zlatá cesta pak pokračovala obočím pod Březnickým lesem a úbočím Špičníku k Modrému sloupu.
Luzenské údolí, za nímž vyhlíží hora Luzný. Zlatá cesta směřovala přes horský hřeben v pravé části obrázku
Okolí, příroda, osobnosti, události
Významnými šumavskými fenomény jsou rozsáhlé slatě, tj. mozaika rašelinišť, mokřadů a podmáčených smrčin a horské klimaxové smrčiny. Nyní se nám otevírá krásný příklad na Luzenské údolí.
Luzenské údolí je jedno z nejatraktivnějších míst centrální Šumavy. Mělké údolí je ze tří stran obklopeno nejvyšší částí šumavského hřebenu: na východě Mokrůvky (1130 a 1370 m n. m.), na jihu krásný výhled Luzenským údolím k Luznému (1373 m), na západě Špičník (1351 m) a Blatný vrch (1376 m) zastiňující výhled na Roklany. Údolí je výjimečným přírodním fenoménem. Kromě unikátních rašelinišť s řadou velmi vzácných rostlin jako je rosnatka anglická či blatnice bahenní je jádrovou oblastí výskytu kriticky ohroženého tetřeva hlušce, který zde hnízdí.
Významnými šumavskými fenomény jsou rozsáhlé slatě, tj. mozaika rašelinišť, mokřadů a podmáčených smrčin a horské klimaxové smrčiny. Nyní se nám otevírá krásný příklad na Luzenské údolí.
Luzenské údolí je jedno z nejatraktivnějších míst centrální Šumavy. Mělké údolí je ze tří stran obklopeno nejvyšší částí šumavského hřebenu: na východě Mokrůvky (1130 a 1370 m n. m.), na jihu krásný výhled Luzenským údolím k Luznému (1373 m), na západě Špičník (1351 m) a Blatný vrch (1376 m) zastiňující výhled na Roklany. Údolí je výjimečným přírodním fenoménem. Kromě unikátních rašelinišť s řadou velmi vzácných rostlin jako je rosnatka anglická či blatnice bahenní je jádrovou oblastí výskytu kriticky ohroženého tetřeva hlušce, který zde hnízdí.
Pozůstatky Zlaté cesty nad Březníkem
Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty
Březník, nebo-li „Srdce staré Šumavy“ nabízí nejen krásný výlet do Luzenského údolí. Místo patří k nejdeštivějším (roční průměr 1500 mm) a také k nejstudenějším (154 dní v roce je zde teplota pod nulou) místům na Šumavě. Např. v r. 1846 zde ležel sníh až do výše 4,7 m.
První zmínka o Březníku pochází z roku 1787, kdy zde původně stála osada jménem Pürstling. Místo se později stalo dějištěm románu Karla Klostermanna Ze světa lesních samot.
Březník, nebo-li „Srdce staré Šumavy“ nabízí nejen krásný výlet do Luzenského údolí. Místo patří k nejdeštivějším (roční průměr 1500 mm) a také k nejstudenějším (154 dní v roce je zde teplota pod nulou) místům na Šumavě. Např. v r. 1846 zde ležel sníh až do výše 4,7 m.
První zmínka o Březníku pochází z roku 1787, kdy zde původně stála osada jménem Pürstling. Místo se později stalo dějištěm románu Karla Klostermanna Ze světa lesních samot.