8 – Zlatá cesta u česko-bavorské hranice a dále v Bavorsku
Pozůstatky Zlaté cesty u Březníku
Od hájovny v Březníku klesala Zlatá cesta jihovýchodním směrem po členitém a vřesovištěm porostlém svahu do údolí Březnického potoka, po jehož překročení dospěla k dnešní silničce, která od odpočívadla u konce silnice z Modravy směřuje zhruba na západ k Studené hoře a dál do močálovité oblasti Národního parku Šumava směrem pod Medvědí horou (1224 metry). Po překročení silničky ke Studené hoře navazuje trasa Zlaté cesty v přímém prodloužení na pozůstatky nad hájovnou Březník a začíná zprvu velmi mírně a postupně stále výrazněji stoupat jihovýchodním směrem k státní hranici s Bavorskem.
Od hájovny v Březníku klesala Zlatá cesta jihovýchodním směrem po členitém a vřesovištěm porostlém svahu do údolí Březnického potoka, po jehož překročení dospěla k dnešní silničce, která od odpočívadla u konce silnice z Modravy směřuje zhruba na západ k Studené hoře a dál do močálovité oblasti Národního parku Šumava směrem pod Medvědí horou (1224 metry). Po překročení silničky ke Studené hoře navazuje trasa Zlaté cesty v přímém prodloužení na pozůstatky nad hájovnou Březník a začíná zprvu velmi mírně a postupně stále výrazněji stoupat jihovýchodním směrem k státní hranici s Bavorskem.
Pozůstatky Zlaté cesty mezi Březníkem a hranicí
Nepřehledný, členitý, hustě zarostlý a mokřinatý terén se po počátečním
téměř rovném úseku zvedá směrem k Hraniční slati a do svahů Hraniční
hory, jejíž vrcholek se již nachází těsně za státní hranicí na bavorském
území (Kleiner Spitzberg, 1233 m). Lze tu identifikovat jeden velký a
zcela zjevný úvoz a kolem něj další menší úvozy nebo jejich náznaky.
Všechny jsou v nepřehledném a civilizací nedotčeném vřesovišti hustě
zarostlé. Jedná se tu o poslední systém pozůstatků Zlaté cesty na českém
území, který je dochován v délce asi 1600 metrů až k státní hranici a
pokračuje i za ní na bavorské straně až k hraničnímu přechodu Modrý
sloup. Jeho průběh je po celé délce provázen a dokumentován nálezy
podkov a jiných předmětů, které jednoznačně ukazují na středověký a raně
novověký původ této komunikace.
Pozůstatky Zlaté cesty před hranicí s Bavorskem
Okolí, příroda, osobnosti, události
Úvozy stoupají zpočátku strmě, později s narovnávajícím se terénem před hraničním hřbetem mírně až k dochovanému hraničnímu kameni z roku 1772. V místě, kde Zlatá cesta překračovala zemskou hranici, stávala šibenice, jejíž „provoz“ zabezpečovalo od 16. do 18. století město Grafenau.
Na trase Zlaté cesty v Bavorsku založil již Karel IV. plánovitě města Grafenau a Hals u Pasova (městská práva dostala v roce 1376) a malý paulínský klášter Sankt Oswald (1396). Všechna místa měla sloužit jako zázemí obchodních karavan a klášter navíc jako útočiště poutníků. Faktickým zakladatelem kláštera a budovatelem a majitelem nově založených měst byl lantkrabě Jan z Leuchtenberka, zvláštní oblíbenec Karla IV. a od roku 1379 také zástavní držitel královského hradu Kašperka.
Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty
K velkému oživení Zlaté cesty přispěla po polovině 16. století iniciativa města Grafenau, které se v roce 1560 obrátilo přímo na bavorského vévodu Albrechta a požádalo ho o pomoc při obnově této v poslední době velmi zpustlé a skomírající komunikace .
Vévoda jim s ohledem na vlastní prospěch z provozu a poplatků na této cestě vyhověl a nejen přikázal svým lidem pomáhat při obnově cesty, ale zprostředkoval také podobnou obnovu na české straně. Obchod s bavorskou solí po Zlaté cestě od té doby rostl a začal být nežádoucí konkurencí, která poškozovala zájmy českých měst na Zlaté stezce (Prachatice, Vimperk a částečně Kašperské Hory) i pasovského biskupství.
Ale již v roce 1608 byla uzavřena smlouva, v které bavorské vévodství prodalo svou „bavorskou“ sůl městu Pasov, které ji pak spolu s pasovskou solí (obě pocházely ze stejných alpských ložisek na salcbursko-bavorském pomezí) dopravovalo po Zlaté stezce do Čech.
Úvozy stoupají zpočátku strmě, později s narovnávajícím se terénem před hraničním hřbetem mírně až k dochovanému hraničnímu kameni z roku 1772. V místě, kde Zlatá cesta překračovala zemskou hranici, stávala šibenice, jejíž „provoz“ zabezpečovalo od 16. do 18. století město Grafenau.
Na trase Zlaté cesty v Bavorsku založil již Karel IV. plánovitě města Grafenau a Hals u Pasova (městská práva dostala v roce 1376) a malý paulínský klášter Sankt Oswald (1396). Všechna místa měla sloužit jako zázemí obchodních karavan a klášter navíc jako útočiště poutníků. Faktickým zakladatelem kláštera a budovatelem a majitelem nově založených měst byl lantkrabě Jan z Leuchtenberka, zvláštní oblíbenec Karla IV. a od roku 1379 také zástavní držitel královského hradu Kašperka.
Po zániku Zlaté stezky a Zlaté cesty
K velkému oživení Zlaté cesty přispěla po polovině 16. století iniciativa města Grafenau, které se v roce 1560 obrátilo přímo na bavorského vévodu Albrechta a požádalo ho o pomoc při obnově této v poslední době velmi zpustlé a skomírající komunikace .
Vévoda jim s ohledem na vlastní prospěch z provozu a poplatků na této cestě vyhověl a nejen přikázal svým lidem pomáhat při obnově cesty, ale zprostředkoval také podobnou obnovu na české straně. Obchod s bavorskou solí po Zlaté cestě od té doby rostl a začal být nežádoucí konkurencí, která poškozovala zájmy českých měst na Zlaté stezce (Prachatice, Vimperk a částečně Kašperské Hory) i pasovského biskupství.
Ale již v roce 1608 byla uzavřena smlouva, v které bavorské vévodství prodalo svou „bavorskou“ sůl městu Pasov, které ji pak spolu s pasovskou solí (obě pocházely ze stejných alpských ložisek na salcbursko-bavorském pomezí) dopravovalo po Zlaté stezce do Čech.