7 – Stezka zlatokopů
Odkrytí úpravny v letech 1989–1991 provedli pracovníci Muzea Šumavy v Sušici a Národního technického muzea pod vedením Jiřího Waldhausera. Úpravna se nachází v lokalitě Na prádle (Am Woesch), jihovýchodně od městského centra. Již název místa napovídal o možném rýžování nebo zpracovávání zlatonosných hornin. Projekt byl financován Geoindustrií n. p., který tady v té době otvíral štolu Naděje. K objevení úpravny došlo při kopání kanalizace. Podezdívka, s nasucho kladených kamenů, na které původně stála dřevěná stavba měla rozměry 11,3 x 12,3 metrů, šířka základu byla 1,2 metru. Uvnitř, při severní straně budovy, stála pražící pec s klenbou o rozměrech 3,6 x 4,2 metru s předpecní jámou. Otvor měl lícované ústí směřující k jihozápadu, zahloubené dno pece bylo pokryto plochými kameny, obvod obložen cihly. Stěny žárem vypáleny do červena. Vedle pražící pece stála úpravna rudy. Původně to byla zahloubená stavba, po obvodu prohlubně s dřevěnými břevny připevněnými k terénu kolíky. Dno bylo pokryto deseticentimetrovou vrstvou žlutého jílu se žlábky. Našly se i zbytky šindelů, které svědčí o tom, že objekt byl zastřešen. Při výzkumných pracích byly nalezeny kusy zlatorudné rudy s obsahem zlata jeden gram na tunu. Byla objevena i cisterna na vodu hluboká téměř pět metrů. Byl nalezen i zbytek fekální jímky. V pražící peci se ruda rozpálila a poté byla polévána vodou z cisterny. Obdobné zařízení bylo popsáno již roku 1574 Lazarem Erckerem v Knize o prubířství.
K jemnému drcení rozpukané horniny docházelo ve zlatomlýnech na jemných stoupách a za mokra. Tam se odtud rozpukaná hornina odvážela. Úpravna rud byla, podle archeologických nálezů, využívána zejména ve 14. století, stěží celé jedno století. Při průzkumu se dále našly hrnce, zvonovité poklice, hluboké mísy, grafitové zásobnice, džbán a další. Ve zdobení keramika převládají vodorovné rytí a šroubovice. Doplňuje je rádýlkový dekor, rytá vlnice a vseky. Některé nálezy jsou z kameniny, polokameniny a z bílé keramické hmoty. Vysoký počet nalezených kahánků svědčí o přítomnosti horníků. Stejně tak nálezy pozůstatků jejich oděvů, kovové přezky a zbytky bot.
V letech 1990–1991 byla úpravna zakonzervována a zpřístupněna veřejnosti. Na zakonzervovanou podezdívku byly položeny ploché kameny. Interiér byl pokryt fólií a štěrkem. Na peci byl vyzděn náznak klenby. V roce 1996 byla úpravna prohlášena kulturní památkou.
Kašperské Hory a okolí v datech:
1312 nejstarší záznam o dolování u dnešních Kašperských Hor
1325 král Jan Lucemburský zahájil ražbu první zlaté mince v Čechách, českého dukátu z jílovského a kašperskohorského zlata
1337 dal král Jan Lucemburský do zástavy všechny zlatodoly v Čechách Petru Vokovi z Rožmberka, kromě Kašperských Hor, Jílového, Chotěšova, Pomuku, Teplé a Let
1340 byla zahájena těžba zlata u Hartmanic u Kašperských Hor
1345 Kašperské Hory povýšeny na město
K jemnému drcení rozpukané horniny docházelo ve zlatomlýnech na jemných stoupách a za mokra. Tam se odtud rozpukaná hornina odvážela. Úpravna rud byla, podle archeologických nálezů, využívána zejména ve 14. století, stěží celé jedno století. Při průzkumu se dále našly hrnce, zvonovité poklice, hluboké mísy, grafitové zásobnice, džbán a další. Ve zdobení keramika převládají vodorovné rytí a šroubovice. Doplňuje je rádýlkový dekor, rytá vlnice a vseky. Některé nálezy jsou z kameniny, polokameniny a z bílé keramické hmoty. Vysoký počet nalezených kahánků svědčí o přítomnosti horníků. Stejně tak nálezy pozůstatků jejich oděvů, kovové přezky a zbytky bot.
V letech 1990–1991 byla úpravna zakonzervována a zpřístupněna veřejnosti. Na zakonzervovanou podezdívku byly položeny ploché kameny. Interiér byl pokryt fólií a štěrkem. Na peci byl vyzděn náznak klenby. V roce 1996 byla úpravna prohlášena kulturní památkou.
Kašperské Hory a okolí v datech:
1312 nejstarší záznam o dolování u dnešních Kašperských Hor
1325 král Jan Lucemburský zahájil ražbu první zlaté mince v Čechách, českého dukátu z jílovského a kašperskohorského zlata
1337 dal král Jan Lucemburský do zástavy všechny zlatodoly v Čechách Petru Vokovi z Rožmberka, kromě Kašperských Hor, Jílového, Chotěšova, Pomuku, Teplé a Let
1340 byla zahájena těžba zlata u Hartmanic u Kašperských Hor
1345 Kašperské Hory povýšeny na město