4 – Poutní místo Křížkov
Kaple na tomto místě, německy zvaném Kreuzwinkel (po staru Kreutzwinkel), byla postavena svobodníkem (von dem Freisassen) Johannem Tornerem v letech 1730–1731. Ostatně svědčí o tom kamenná deska s letopočtem 1731 a znakem Krakovských z Kolowrat, svobodných pánů z Újezda (štít znaku byl kolmo rozdělen na dvě půle: v pravém poli zobrazoval korunovanou orlici, v levém šikmo přepaženém jednorožce v poskoku), která byla původně umístěna nad čtverhranným vchodem do kaple a nyní se nachází na místě hlavního oltáře. V kapli, někdy také zvané Heilig-Kreuz-Kirchlein, se nacházely tři dřevěné rokokové oltáře s akantovými rozvilinami. Na jednom z nich stál od roku 1736 dvacet centimetrů vysoký stříbrný pacifikál s ostatkem svatého Kříže, dar Kateřiny Knittelové z Prahy; odtud také odvozen název místa – Křížkov. Pacifikál měl oválovou, jemně tepanou, nožku, která vybíhala v barokně vykrojenou desku pokrytou drobným tlačeným ornamentováním s okolo zlacenou září. V kapli byla umístěna i kopie pražského Jezulátka. Podle vyprávění starousedlíků sošku sem darovala hraběnka Alžběta Kolowratová, která byla velkou ctitelkou sošky z pražského kláštera karmelitánů. Hraběnka Alžběta Kolowratová (rozená z Lobkowicz 1580, zemřelá 1663 v Žichovicích) byla chotí nejvyššího zemského hofmistra Jindřicha Kolowrata-Libštejnského. Těžce onemocněla, pozbyla následkem nemoci i zrak a sluch. Když Jezulátko vroucně políbila, nabyla prý opět ztraceného zdraví. Po této události se stala velkou ctitelkou Jezulátka. I proto dala zhotovit věrnou kopii a věnovala ji této kapli.
Kaple měla křížový půdorys s polokruhovými apsidami. Střed půdorysu tvořil čtverec s kosými rohy, k západní straně pojila se předsíň s kruchtou, polokruhovým obloukem od kaple dělená, ostatní strany otvíraly se do polokruhových apsid, které byly opatřeny dvojdílnými okny polokruhového tvaru, přepaženými uprostřed pilířem. Z vnější strany byla prostá bez okras, krytá šindelovou střechou s cibulovitou věžičkou na západní straně. V ní visely dva zvony z let 1730 s nápisem GOSS NICOLAVS LÖW IN PRAG ANNO 1.7.3.0. a novější a větší z roku 1839.
Během věků prošel kostelík několika opravami.
V roce 1863 píše
Eduard Hanner svému patronátnímu úřadu, že „co se věže týče, je dřevěné
konstrukce a byla před několika málo lety zcela znovu zbudována panem
Linsmaierem, majitelem pozemků v Kreuzwinkelu, z jeho vlastních
finančních prostředků. Opravy věž nevyžaduje a dřevo je natřeno zvenčí
červenou olejovou barvou…“
Podle zprávy knížecího důchodního
úřadu Bystřice z roku 1866 byly stavební závady kaple zcela odstraněny
rozpočtovým obnosem 655 zlatých 22 krejcarů. Z toho knížecí dvorská
komora milostivě poskytla žádaný příspěvek 200 zlatých a farář Meerwald
nakonec shromáždil na dobrovolných příspěvcích potřebných 400 zlatých.
Farář Mathias Bendik z Hamrů adresoval v roce 1916 knížeti Wilhelmu von Hohenzollernovi žádost o příspěvek na renovaci filiálního kostela v Kreuzwinkelu s tím, že kostel je velmi starý, mnohem starší nežli farní kostel v Hamrech, navíc chová v sobě ostatek Kristova kříže a vlastní dále i uměleckohistorický poklad v podobě nádherného, ručně vyřezávaného rámu hlavního oltářního obrazu. Dál v žádosti uvádí, že vlastní kapitál kostela většinou spolknou výdaje na jeho roční potřeby, poněvadž se tu každoročně dvakrát, a sice o neděli po 3. květnu a na svátek sv. Petra a Pavla koná slavnostní bohoslužba a často i o všedních dnech slouží mše svatá. Kaple je navštěvována panskými dřevorubci, bydlícími v okolí, tj. v Osserwaldu a v Seewaldu. Na zachování kostela má zájem i šest až osm majitelů selských usedlostí v Kreuzwinkelu, majitel sklárny Osserglashütte Anton Ziegler. Mezi farníky se konala poté sbírka, která „na nejponíženěji kolujícím prosebném talíři“ vynesla asi 1200 korun. Odhadovaná částka, pro renovaci je ovšem 1700 korun.
Generální opravou prošla kaple ještě roku 1935.Kaple byla zbourána v roce 1958. K částečnému obnovení tohoto poutního místa došlo roku 2007. Stalo se tak díky spolupráci obce Hamry se sdružením rodáků německé národnosti Künische Gemeinde Hammern a bavorskou obcí Lam a za přispění Evropské unie (iniciativa Společenství INTERREG III.A). Na místě dnes stojí částečně zachované obvodové zdivo, část kamenné podlahy a již zmíněná kamenná deska. Poutní místo bylo vysvěceno generálním vikářem Plzeňského biskupství Mons. Dr. Robertem Falkenauerem za účasti českých i německých farářů 14. července 2007.
Byl zde rovněž vztyčen dřevěný šest metrů vysoký kříž a osazena informační tabule.