2 – Soumaři na Zlaté stezce

Prvním dopravním prostředkem, dá-li se to tak nazvat, který se pohyboval napříč Šumavou, byl člověk. Přepravované zboží nosil kupec na zádech buď sám nebo si za tím účelem najímal nosiče. Kromě velké dřiny to mělo i jistou výhodu. Stezka mohla být úzká, zamokřená místa snadněji přešel nebo si udělal úzký poválkový chodníček. S přibývajícím léty, i z důvodů nutnosti přepravovat těžší náklady, se stezka rozšiřovala a člověka, coby nosiče nahrazuje mezek nebo kůň. Ti jsou buď ověnčeni nákladem nebo táhnou sáně. Vždyť nejvhodnější roční dobou pro přesun zboží byla zima, protože zamrzlé cesty byly schůdnější než ty podmáčené. V zimě bylo i zároveň obecně méně práce a bylo po žních. Zboží se mohlo přenášet i na dřevěných nosítkách dvěma lidmi nebo mezky. Po úzké cestě putovali soumaři v řadě za sebou.
Se zlepšením stavu cest se začal daleko častěji používat vůz, který uvezl daleko více nákladu. Několikanásobně větší náklad pak mohl tahat kůň zapřažený v chomoutu. K přepravě zboží byli používáni soumaři (Dnes se používá v názvosloví bavorský model, kdy soumarem je označován jak kůň, tak i člověk, který koně obsluhuje. Podle informací z Ústavu pro jazyk český zná čeština pojem soumar jen jako označení koně či mezka nesoucího či vezoucího náklad.). Nejdříve se nejspíše soumarské činnosti věnovali jen obyvatelé Čech, od poloviny 13. století to byli také lidé z druhé strany hranice: z Waldkirchenu, Fürholzu či Böhmzwieselu. Stezky tak měly velký vliv na kolonizaci doposud neosídlené krajiny. Spolu se soumary sem přicházela i jiná kultura, nové myšlenky a novinky z okolí. Kolem stezek vznikala místa k přenocování, byla budována jakási servisní místa jako například kovárny (Horská Kvilda) nebo i strážní místa (Stožecká skála), popřípadě hrady (Kašperk, Kunžvart, Hus, Wolfstein) zajišťující bezpečnost obchodních karavan na stezce. V roce 1312 se dohodl prachatický hejtman Verner z Vitějovic se správcem pevnosti Oberhaus v Pasově Jindřichem z Leubelfingu na společné ochraně stezky. Kolem těchto míst vznikaly nové osady, kde se usazovali i samotní soumaři. Za špatného počasí, mlhy nebo za stmívání zvonily na strážních místech zvony, které usnadňovaly soumarům orientaci.

Stezky udržovala vrchnost, za což vybírala v určených místech cla a mostní krejcar.

O tom, kdo byli první obchodníci překračující Šumavu, nemáme písemných zpráv. Něco tušíme o Keltech. Jejich pošumavská sídla nejspíše ležela na obchodních stezkách, které je spojovaly. Jedna z keltských stezek mohla být předchůdkyní pozdější Zlaté stezky. Nad bezpečností provozu dbaly například pevnosti na Věnci nebo v Pasově. Vždyť i původní název Pasova Boidorum označoval bójskou pevnost. Podle řeckého geografa Klaudia Ptolemaia existovaly při kupecké cestě v šumavském podhůří osady Brodentia, Setua (snad Sušice) a Kremisa (snad Křemže).

Mapa