6 – VRCHOVIŠTĚ | Region Šumava - Bayerischer Wald

Severně od Finsterau se nalézá vrchoviště Finsterauer Filz, které je cca 400 m dlouhé a 200 m široké. Vrchoviště je typem rašeliniště, které se vyklenuje nad své okolí a má při průřezu tvar čočky. Vznik vrchovišť se datuje do konce poslední doby ledové, kdy po ústupu lokálního zalednění zbyly v horské krajině menší či větší miskovité prohlubně zaplněné živinami chudou vodou – jezírka. V horských podmínkách, kde je chladné klima a vysoké množství srážek, se na příhodných místech (s nepropustným podložím) daří mechorostům, zejména rašeliníkům. Tyto bezcévné rostliny jsou postupem času schopny vodní plošku zcela vyplnit. Na dně se z odumřelých těl rašeliníků tvoří organický sediment (humolit, jinak též rašelina) a na vrcholu mechy neustále přirůstají. Pokud je místo dostatečně zásobené vodou, dojde vlivem hromadění humolitu k vyklenutí středu nad okraj a vrstva rašeliny může mít i několik metrů. Rašeliniště jsou malé ostrovy severské krajiny (tundry a tajgy) uchované ve střední Evropě.

Vrchoviště mají svá ekologická specifika. Půdy jsou organické a silně kyselé. Na vrchovištích je v půdě i ve vodě minimum živin, proto je zde omezená možnost růstu cévnatých rostlin a převažují vždy mechorosty nad cévnatými rostlinami. Specializované rostliny, jako rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), kompenzují nedostatek živin, zejména dusíku, lapáním a trávením drobného hmyzu pomocí lepu vylučovaného typickými žlázkami na ploše listů. Důležitými faktory, které rašeliniště a jeho biodiverzitu (druhovou pestrost) nejvíce ovlivňují, jsou mocnost rašeliny, kolísání hladiny vody v průběhu roku a jeho velikost (na okraje pronikají druhy rostlin z okolních lesních biotopů).

Význam rašelinišť spočívá v tom, že jsou schopna zadržovat velké množství vody a postupně ji uvolňovat. Napomáhají tak vyrovnávat vodní režim krajiny.

Dalším z významů rašelinišť je vytváření paměti, jakési paleokroniky daného místa. Každý rok rostliny kvetou a produkují pyl. Ten jako každá jiná pevná částečka padá ze vzduchu k zemi. Spadne-li do rašeliniště, je přirůstajícím rašeliníkem pohlcen a uložen spolu s odumírající částí lodyžky ve vrstvičce. Každý rok se uloží jedna vrstvička. Pyl se v rašelině uchovává po tisíce let, nemění svůj vzhled a je druhově specifický. Každý druh rostliny (či skupiny rostlin) má typický pyl. Po odborném rozboru nám může pylový záznam poskytnout řadu informací. Výsledkem pečlivé pylové analýzy bývá diagram, kde se ukáže, kdy se jaké rostliny se na daném místě objevily, či zmizely. Z toho lze rekonstruovat vývoj vegetace, teploty, vlhkosti a dalších proměnných dané lokality hluboko do minulosti.

Neposlední z významů rašelinišť je, že se zde utváří biotopy, které dávají životní prostor (niku) celé řadě organismů. Ty jsou tak úzce specializované, že nemohou existovat jinde než na rašeliništích – odborně se označují jako tyrfobionti. Jde například o různé druhy mechorostů (rašeliníky), vyšších roslin jako čeledi šáchorovitých Cyperaceae (ostřice, suchopýry) a vřesovcovitých Ericaceae (vřes obecný, kyhanka sivolistá a několik druhů brusnic, např. brusnice vlochyně). Rašeliníky a byliny tvoří pro Šumavu typické bezlesé biotopy. Různé druhy rašeliníků rostou specificky na bultech (malých kopečcích), ve šlencích (miskovitých prohlubeninách) i ve vodním sloupci. Na suchých místech pak dominuje většinou vřes, borůvka či suchopýr pochvatý. Bezlesé biotopy jsou v našem případě v  mozaice s křovitými porosty borovice. Jedná se pravděpodobně o borovici rašelinnou (Pinus x pseudopumillio), která je křížencem borovice blatky (Pinus mugo) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Z dalších typických rašelinných dřevin zde roste bříza pýřitá (Betula pubescens).

Z  živočichů jsou na rašeliniště vázány různé druhy pavouků, např. slíďák severský (Pardosa hyperborea), slíďáci rodu Pirata či plachetnatka vrchovištní (Aphileta misera). Ve vodním sloupci se vyskytují tyrfobiontní druhy korýšů perlooček, např. rašelinovec vrchovištní (Streblocerus serricaudatus) a buchanek např. buchanka vrchovištní (Diacyclops crassicaudis). Nápadnějšími obyvateli vrchovišť jsou zástupci skupin hmyzu, např. vážky, šídlo rašelinné (Aeshna subarctica) či lesklice severská (Somatochlora arctica), motýli, např. žluťásek borůvkový (Colias palaenoeuropome), modrásek stříbroskvrnný (Vacciniina optilete) či píďalka klikvová (Carsia soroirata). Dále jsou na rašeliništích typické druhy brouků, blanokřídlého hmyzu, dvoukřídlých atd. Z obratlovců jsou typickými zástupci plazi, ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), zmije obecná (Vipera berus). Z ptáků je jako tyrfobiont označitelný tetřívek obecný (Lyrurus tetrix). Ze savců se na rašeliništích vyskytují menší druhy jako hraboš mokřadní (Microtus agrestis) či rejsek hnědý (Sorex araneus).

Zdejší vrchoviště bylo v minulosti velmi necitlivě odvodněno několika širokými příkopy. Lidi k tomu patrně vedla myšlenka, že vrchoviště se nedá nijak ekonomicky využít. Proto zvolili odvodnění vrchoviště a následné osázení smrkem ztepilým. Tímto krokem se zcela proměnil charakter vrchoviště a vymizela řada tyrfobiontních (rašelinomilných) organismů. Naštěstí se v  posledních desetiletích začínají myšlenkové pochody lidí obracet lepším směrem a v nedávné minulosti bylo zdejší vrchoviště revitalizováno. Došlo k vykácení vzrostlých smrků a postupně byly na odvodňovacích příkopech vybudovány přehrádky. Účelem těchto přehrádek je obnovit vodní režim vrchoviště. Jak již bylo řečeno, voda je klíčovým prvkem v  existenci vrchoviště, jinak velmi rychle podléhá vývoji, který se odborně označuje jako sukcese. V důsledku se jedná o zarůstání dřevinami a změnu primárního bezlesí, které se zde vyvíjelo po několik tisíciletí, na les. Při dobré péči o zrevitalizované vrchoviště lze doufat v obnovu jeho vodního režimu, tvorbu humolitu (rašeliny) a  dalších přirozených procesů, které povedou k návratu určitých druhů organismů a stabilizaci křehkého ekosystému.