7 – KRAJINA A VEGETACE V OKOLÍ OBCE FINSTERAU | Region Šumava - Bayerischer Wald

Historie daného sídla velice úzce souvisí s jeho biologickou rozmanitostí. Obec Finsterau byla založena v roce 1704 na Kašperskohorské větvi Zlaté stezky pasovským biskupem Johannem Philippem von Lambergem. Do poloviny 18. století se osada nazývala „Halbwald“ („Polovina lesů“), protože ležela na půli cesty mezi Kreuzbergem a Kašperskými Horami (Bergreichenstein). Od počátku 18. století byla krajina v okolí obce poprvé systematicky kolonizována. Toto období se oproti nížinám, které byly osídleny již od pravěku, jeví jako velice krátké. Dá se předpokládat, že před založením prvních usedlostí, kterých bylo dle dostupných informací deset, byl prostor obce zcela vyplněn lesem. O složení lesních porostů můžeme vést diskuse, ale z paleoekologických studií vyplývá, že v této době a v této horské poloze byly dominantními dřevinami smrk ztepilý, buk lesní, v menší míře byla zastoupena jedle bělokorá a na určitých místech i další dřeviny, např. bříza pýřitá, borovice lesní, olše šedá, vrba jíva atp.

Zdejší klimatické a geomorfologické podmínky definovaly možnosti lidské obživy. V první řadě to byl les a využívání jeho zdrojů. Následně v procesu kolonizace začalo v okolí jednotlivých usedlostí vznikat bezlesí. To se v průběhu času rozrůstalo. Bezlesí bylo využíváno pro zemědělské účely, zejména pro pastvu domácích zvířat a pro získání píce jako zásoby na zimu. Vznikaly pastviny a louky. Toto rozdělení nebylo v historii striktně dodržováno, v určitých letech se kosily pastviny, páslo se i na lukách, v úživných oblastech byla běžná i lesní pastva. Vedlejším produktem uspokojování základních lidských potřeb bylo vytvoření biotopů bezlesí, tzv. sekundárního bezlesí. Primární bezlesí vzniklo samovolně díky přirozeným podmínkám (příliš vlhko, příliš sucho, aby zde dominovaly stromy – např. skály nebo rašeliniště). Ve zdejších podmínkách se díky lidské činnosti vyvinula určitá travobylinná společenstva. Jejich vlastnosti a druhové složení je ovlivněno zejména gradientem vlhkosti a živin.

Nejvlhčí místa osidlují druhy pcháčových luk a nevápnitých pramenišť – jsou to blatouch bahenní (Caltha palustris), pcháč různolistý (Cirsium heterophylum), přeslička poříční (Equisetum fluviatile), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), zdrojovka (Montia halli), řeřišnice hořká (Cardamine amara), rdesno hadí kořen (Bistorta major) atd. Suchá a  živinami chudá místa s mělkou půdou pokrývají smilkové trávníky s  dominantní smilkou tuhou (Nardus stricta). Tyto trávníky jsou velmi neúživné, dávají minimum píce a mohou být místy i dosti druhově chudé. Vyskytují se zde např. třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), mochna nátržník (Potentilla recta), tomka vonná (Anthoxantum odoratum). Střídavě vlhké, ale živinami chudé půdy zaujímají společenstva bezkolencových luk. Zde se vyskytují vizuálně velmi atraktivní a  ochranářsky cenné druhy rostlin jako všivec lesní (Pedicularis sylvatica), kozí brada nízká (Scorzonera hummilis), dále pak např ostřice obecná (Carex nigra) a na vlhčích místech i suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium). Středně vlhké a živinami bohaté půdy osidlují druhy ovsíkových luk. Dominuje zde ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), kostřava červená (Festuca rubra), přítomny jsou druhy jako rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys) a často dominuje smetanka lékařská (Taraxacum sect. Ruderalia).

Mezi jednotlivými typy luk existují volné přechody a v krystalické formě je najdeme jen zřídka. Běžným jevem je také to, že jednotlivé trávníky tvoří mozaiky, kdy jsou jednotlivé typy luk prostorově oddělené nebo jeden v druhý plynule přechází v závislosti na hloubce půdy, vlhkosti, úživnosti nebo orientaci ke světovým stranám. Živinami chudé a naopak živinami bohaté hnojené (eutrofní) louky se ve vegetační sezóně poznají i bez znalosti rostlin podle barvy. Hnojené louky mají tmavě zelenou barvu a na jaře jsou plné žlutých květů pampelišek. Živinami chudé louky jsou podstatně světlejší.

Do krajiny obce Finsterau, ale i dalších horských obcí, patří neodmyslitelně tzv. agrární valy či meze. Lidé se značným úsilím sesbírali balvany a kameny bránících využívání bezlesí k  zemědělským účelům a vyrovnali je do liniových útvarů podél hranic svých pozemků. Tyto agrární valy vytvářejí v krajině souvislou síť, která definuje prostorové uspořádání krajiny a spoluvytváří tak místní krajinný ráz. 

Vlivem sukcese (kolonizační posloupnosti, či vegetačního vývoje) byly tyto meze pokryty typickou vegetací. Vyskytují se zde keřové a stromové formace s druhy jako javor klen (Acer pseudoplatanus), jeřáb obecný (Sorbus aucuparia), bříza bílá (Betula pendula), místy také smrk ztepilý (Picea abies), vrba jíva (Salix caprea), střemcha obecná (Prunus padus) atd. V blízkosti domů jsou zde i ovocné stromy, např. třešně. V podrostu roste směsice druhů luk, lesů i potočních niv. Dominuje často brusnice borůvka (Vaccinium myrtilus), běžné jsou druhy jako sasanka hajní (Anemone nemorosa), smilka tuhá (Nardus stricta), ostružiník maliník (Rubus idaeus), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), knotovka červená (Silene dioica) atp. Na balvanech a borce dřevin mají své neodmyslitelné místo desítky druhů lišejníků.

Bez lidského osídlení a bez lidské činnosti by v této oblasti nikdy nevznikla takto druhově bohatá společenstva. A jedině zachováním rozumného hospodaření je lze také udržet. Bez kosení či pastvy se vlivem sukcese vrátí louky a pastviny k lesu. Při silném hnojení luk vymizí citlivé a vzácné druhy rostlin na úkor několik málo běžných druhů.