Zlatá cesta

Zlatá cesta zaujímala v systému středověkých stezek, které přecházely Šumavu centrální postavení a ležela v jejich přibližném geografickém středu. Hranice přecházela v nadmořské výšce kolem 1200 m a patřila tak k nejvýše položeným obchodním spojnicím středověké střední Evropy. Sledujeme-li cestu soli, nejvýznamnějšího po ní přepravovaného obchodního artiklu, vycházela Zlatá cesta z Pasova na Dunaji a vedla přes městečka Hals a Grafenau, přes klášter Sankt Oswald a malou osadu Waldhäuser do hlubokých lesů pod horou Luzný (1373 m n. m.) a dále již na českém území přes později vzniklé osady Modravu, Filipovu Huť a Horskou Kvildu, kde se napojila na kašperskohorskou větev Zlaté stezky. Na místě, kde Zlatá cesta přecházela česko-bavorskou hranici (v prostoru dnes nepřístupného hraničního přechodu Modrý sloup), stávala šibenice, kterou od 16. do 18. století spravovalo město Grafenau.

Cesta byla chráněna na bavorské straně opevněným městem Grafenau a na české straně společně s kašperskohorskou větví Zlaté stezky hradem Kašperkem, který dal u Kašperských Hor postavit císař Karel IV.

Zakladatel Zlaté cesty, římský císař a český král Karel IV. ji sám označil za veřejnou komunikaci („strata publica“) a v průběhu času se pro ni ujaly názvy „česká“ nebo „stará“. Panovník ji plánoval jako část dálkové obchodní cesty, která měla přes Pasov a Salcburk spojit Prahu s Benátkami a Středomořím.

Listina Karla IV. z roku 1356 uvádí, že Zlatou cestu a s ní související kašperskohorské větve Zlaté stezky na jeho příkaz naplánoval a vytýčil jistý Heinzlin Bader, který za to od císaře dostal část kolonizační půdy u osady Červená nedaleko Kašperských Hor.

Jak velký význam Karel IV. nově vzniklé cestě přikládal, o tom svědčí plánovitá založení měst Grafenau a Hals u Pasova (městská práva dostala v roce 1376) a malého paulánského kláštera Sankt Oswald (1396) na její trase . Všechna místa měla sloužit jako zázemí obchodních karavan a klášter navíc jako útočiště poutníků. Po Zlaté cestě proudila od 2. poloviny 14. století podobná skladba zboží jako po sousední pasovské Zlaté stezce – z jihu přes Pasov do Čech sůl a luxusní zboží z jihu (koření, vína, látky, zbraně atd.), z Čech na jih především obilí a potravinářské suroviny a produkty (slad, chmel, sýry, sádlo, lůj atd.), ale také v sudech slanečci z hansovních měst v Pobaltí.

Husitské války na počátku 15. století a následné dlouholeté nepokoje v pohusitské a poděbradské době rozvíjející se obchod na Zlaté cestě ochromily. Bavorsko – české pomezí se stalo svědkem nesčetných ozbrojených a krvavých přeshraničních sporů neklidné západočeské šlechty a podmínky pro dopravu a dálkový obchod se výrazně ztížily. K významnějšímu oživení provozu na Zlaté cestě a Zlaté stezce došlo potom až v průběhu 16. století. V té době začali bavorští vévodové soupeřit v oblasti solného obchodu s dosud dominantními pasovskými biskupy a Zlatá cesta přes Grafenau jim sloužila k dopravě „bavorské“ soli z alpských ložisek do Čech. Aby své nároky zdůraznili, začali svou komunikaci na rozdíl od pasovské Zlaté stezky nazývat „pravou a prastarou Zlatou cestou“ („recht uralt gulden Straß“). Přídomek „zlatá“ tak tehdy nesly současně čtyři šumavské stezky – tři větve pasovské Zlaté stezky a bavorská Zlatá cesta. O průběhu Zlaté cesty v té době informuje nedávno nalezená bavorská mapa z doby kolem roku 1574, podle které přecházela v Pasově po mostě Dunaj a pokračovala přes mýtnici „auf der Ries“ do Rudertingu a dál na Tittling a Grafenau a z tohoto města ke klášteru Sankt Oswald a nahoru na hraniční horský hřeben s šibenicí pod Luzným a dál kolem „velkého stromu“ na české území, kde správu cesty od měšťanů z Grafenau přebírali měšťané z Kašperských Hor. Do tohoto cílového města Zlatá cesta dospěla přes osadu „Gfülg“ (Horská Kvilda). K velkému oživení Zlaté cesty přispěla iniciativa města Grafenau, které se v roce 1560 obrátilo přímo na bavorského vévodu Albrechta a požádalo ho o pomoc při obnově komunikace. Vévoda jim s ohledem na vlastní prospěch z provozu a poplatků na této cestě vyhověl a zprostředkoval také podobnou obnovu na české straně. Obchod s bavorskou solí po Zlaté cestě od té doby rostl a začal být nežádoucí konkurencí, která poškozovala zájmy českých měst na Zlaté stezce (Prachatice, Vimperk a částečně Kašperské Hory) i pasovského biskupství. Vzkvétal ale jen poměrně krátkou dobu na přelomu 16. a 17. století, neboť již v roce 1608 byla uzavřena smlouva, v které bavorské vévodství prodalo svou „bavorskou“ sůl městu Pasov, které ji pak spolu s pasovskou solí (obě pocházely ze stejných alpských ložisek na salcbursko-bavorském pomezí) dopravovalo po Zlaté stezce do Čech. Díky tomu obchod a provoz na Zlaté cestě rychle a významně poklesly. Město Grafenau sice komunikaci až k bavorsko-české hranici ještě dlouho udržovalo a provozovalo, ale její význam a pozice města Grafenau jako střediska solního obchodu byly definitivně ztracené. Po Zlaté cestě se ještě nějakou dobu do Čech pašovala sůl a opačným směrem dovážely slad a obilí. Zákaz dovozu cizí (nerakouské) soli do Čech zasadil v roce 1706 Zlaté cestě i pasovské Zlaté stezce rozhodující ránu a znamenal konec významu obou komunikací. Zlatá cesta se potom proměnila na pěší a pašeráckou stezku mezi Bavorskem a Čechami a v průběhu 18. století pozvolna zcela zpustla.

Skutečnými nositeli obchodu na Zlaté stezce byli soumaři (Säumer), většinou sedláci, kteří za odměnu přepravovali zboží na hřbetech koní buď ve vlastní režii nebo ve službách velkoobchodníků.

Význam šumavských stezek

Staré stezky přes Šumavu nebyly významné jen z hlediska obchodu a cestování.
V neposlední řadě plnily nezastupitelnou úlohu v oblasti pohybu myšlenek a výměny kulturních hodnot. Je potěšitelné, že dnes s historickou vzpomínkou na staré šumavské cesty ožívá rovněž snaha najít cesty k obnovení přátelských sousedských kontaktů lidí po obou stranách šumavské hranice.