Spiegelau – Historie

Již ke konci středověku začala éra systematického mýcení a osidlování zalesněné oblasti v okolí Spiegelau. Vrchnost se tehdy snažila od svých poddaných získat tolik daní a odvodů, kolik jen bylo možno. K tomu bylo zapotřebí znát podrobnosti o majetkových poměrech obyvatel, které se shromažďovaly v soupisech. Díky tomu dnes víme, že už roku 1395 existovaly obce "Kreitzperg" (dnešní Oberkreuzberg), "Chlingprun" (dnešní Klingenbrunn), Palmberg, Langdorf a Hirschschlag, stejně jako usedlosti Augrub a Winkelhof. Nálezy střepů z období ranné gotiky dokládají, že osídlování této oblasti muselo začít už nejméně o 100 let dříve.

Na konci 15. století se začaly využívat bohaté zásoby dřeva a křemene k výrobě skla. V obci Hirschlag stála v této době sklárna, ve které se vyráběly takzvané „páteříky“ (skleněné korálky). Také v obci Klingenbrunn se vyrábělo sklo. Do stejného období spadá také založení Spiegelau, jako sídla sklárny. Roku 1521 přenechal ve své závěti obchodník z Grafenau Erasmus Mospurger, který vlastnil také pasovská měšťanská práva, obě sklárny Spiglaw (Spiegelau) a Klingenprun (Klingenbrunn) farnímu kostelu v Grafenau. Touto listinou je poprvé doložena existence Spiegelau jako sklářské huti. K ní náležející nemovitosti včetně panského domu, zemědělských objektů, pivovaru a domů pro služebnictvo přetrvaly v obci Klingenbrunn až do 19. století.

„Pořádná“ obec má mít (přinejmenším) hostinec a kostel. Největší obcí byl až do 19. století Oberkreuzberg. Tam se také nachází kostel z roku 1607 (druhý kostel farnosti Schönberg), odkud byly spravovány ostatní obce a statky. V 16. století je zmiňována malá obec Palmberg, tehdy označovaná jako "Obmannschaft" (srovnatelné s dnešním pojmem "obec"), ke které patřily další vesnice a usedlosti Langdorf, Klingenbrunn, Hirschschlag, Holzmühle a Pronfelden.

Když Felix von Hilz, poslední provozovatel skláren v Klingenbrunnu, prodal roku 1832 celý svůj majetek Bavorskému království, začala nová éra. Cizí firmy investovaly do skláren prostředky a provoz se začal vyplácet. Někdejší služebníci si mohli odkoupit obytné domy a pozemky do soukromého vlastnictví. Klingenbrunn se začal rozrůstat ve skutečnou obec.

Obce Klingenbrunn a Kreuzberg, spojené v letech 1808 a 1818 do jedné obce se postupně zvětšovaly, až byly roku 1833 znovu rozděleny. Pod vedením nového vlastníka Antona Stangla začala sklárna ve Spiegelau vzkvétat. Současně se rozvíjel také dřevařský průmysl. Obec, která byla nejprve nazývána Schwarzach, někdy také "Stanglhütte" se rychle rozšiřovala. Roku 1890 byla do Spiegelau zavedena železnice a tím se obec stala pro místní firmy ještě atraktivnější.

Dřevařský a sklářský průmysl proměnily Spiegelau, které tehdy politicky náleželo k obci Klingenbrunn a církevně bylo spravováno farností Oberkreuzberg, v jedno z nejdůležitějších průmyslových center regionu. Nově vznikly stovky pracovních míst. V samotném Spiegelau byl v roce 1901 vystavěn první kostel, a to evangelický kostel Martina Luthera. Katolická farnost zde byla založena v roce 1917.

Na přelomu století také začalo objevování divoké krajiny s nepřehlédnutelnými lesy a působivou soutěskou jako oblíbeného letoviska. Zrodilo se nové místo cestovního ruchu Spiegelau. Klid, příroda a pohostinnost lákaly již tehdy stále více návštěvníků.

Část obce Spiegelau – Klingenbrunn – se dále rozrůstala a v roce 1959 byla celá obec přejmenována na Spiegelau. Název Klingenbrunn zůstal zachován pro příslušnou místní část.

V té době pod Spiegelau patřily místní části Spiegelau, Althütte, Flanitzhütte, Hauswald, Jägerfleck, Klingenbrunn, Kronreuth, Neuhütte, Ochsenkopf, Reinhardschlag a Sommerau, zanedlouho přibyl také List.

V rámci územní reformy v roce 1978 byla ke Spiegelau připojena také původně samostatná a svým založením starší obec Oberkreuzberg i s jejími místními částmi Augrub, Beiwald, Hirschöd, Hirschtalmühle, Hirschschlag, Hochreuth, Holzhammer, Holzmühle, Kirchenberg, Langdorf, Luisenfels, Marienhöhe, Mühlberg, Palmberg, Rehbruck, Reuteck, Ringen, Steinbüchel, Winkelhof, Winkelmühle a Winkelreuth. Současně přešla ke Spiegelau také obec Pronfelden, která dříve patřila pod St. Oswald-Riedlhütte.

Spiegelau se proměnilo v moderní obec, která se osvědčila jako výhodné sídlo pro sklárnu a další středně velké podniky i jako oblíbené středisko cestovního ruchu. A ačkoli se cestovní ruch postupně stal pro obec hlavním zdrojem příjmů, zůstalo Spiegelau ušetřeno všeho ruchu a hlučného provozu.

V roce 1997 otevřel tehdejší spolkový kancléř Kohl ve Spiegelau tzv. "cestu skla“. Tato nová rekreační trasa vede z města Neustadt an der Waldnaab přes Spiegelau až do Pasova a přibližuje návštěvníkům minulost i současnost skla podél celé trasy. Ve sklárnách ve Spiegelau je možné při komentované prohlídce obdivovat výrobu pravého křišťálového skla v pecích vytápěných zemním plynem, které je šetrné k životnímu prostředí.

Není to však jen sklo, co rozhodujícím způsobem ovlivnilo dějiny Spiegelau. Ve Spiegelau je doslova nadbytek toho, co mnoho lidí často marně hledá. Na úpatí druhé nejvyšší hory Bavorského lesa, „Velkého Roklanu“, uprostřed největšího souvislého lesního území ve střední Evropě, nacházíme klid, čistý vzduch, téměř nedotčenou přírodu a lesy, kam jen oko dohlédne. V roce 1970 zde byl založen první národní park Německa. Příroda, která je na mnoha místech člověkem vytlačována, zde nachází své útočiště, kde se může volně vyvíjet bez zásahů člověka. Poloha Spiegelau jako brány do národního parku, i četné možnosti relaxace v přírodě přitahují každým rokem více a více návštěvníků z celého světa. To, co pro první obyvatele divočiny na úpatí Roklanu znamenalo každodenní boj o přežití, slouží dnes mnoha lidem jako místo klidu a odpočinku.